Mesit, jarní vítr.

Přijela jsem odpoledne, ostatní kroužili nad holým polem.

První dva starty opět strach, ruce vyklepané, křižák na dvakrát, jako bych to nikdy předtím nedělala.

Nejlepší způsob balení, který mi poradil Ondra - vrchlík do sedačky a záložákem nahoru. Zkrátit vrchní stranu, aby těžiště bylo nad hlavou.

Poznámky:

* první křížák dne: zkontrolovat pečlivě vítr, áčky poctivě korigovat, zabrzdit a neotočit se, dokud to není vyrovnané nad hlavou

* vyzkoušet točení vlevo. Rozumově jsem schopná startovat vpravo a poctivě to dělám. Ale automaticky bez přemýšlení mě to táhne spíš doleva. Dnes jsem se ve stresu otočila doleva !!!!! Jiné podmínky a mohl být pěkný průser

* koukat a myslet víc dopředu, nekličkovat

* kopírovat ostatní piloty - místa, kde to stoupá

* příprava na přistání: počítat s větším snížením výšky v osmičce

* přemýšlet nad větrem při přistání. Ne z kopce, ani z mírného(lehce potupný pohled 😆) Bezvětří - vyšší rychlost a delší dráha letu. Nevolit dráhu přes stoupavá místa

* pokud přistanu daleko od ostatních, fouká a nezavazím/nezdržuju, zařadit groundhandling

* mrknout na vrchlík, když se mi houpe sedačka do strany - klape to, nebo co to znamená?

* držet řidičky za šňůrku