Podvečerní Býkovice

 Soumrak 20:59, příjezd 20:20.

O víkendu vyrážíme do Alp, takže to, že fučí mě nezajímá a jdu trénovat start. Tato přemotivovanost končí neúspěchem a já se sbírám mezi klasy.

Když přestane tak fučet, přiletí profesor, ukáže mi, kde je poslední větřík, v kterém se sklouzne, dole zatočí a zjistí, že už tam nic není vysere se, začne máchat křídly a odletí.

Takže moje lety dnes mají dráhu lyžaře.

Co udělat lépe:

* když duní, poctivě startovat ve dřepu a narovnat se, příp. podběhnout dopředu, ale dostat křídlo co nejrychleji nahoru z powerzóny 

* když duní, startovat níže, nechat si prostor nad sebou

Býkovice. Dlouho očekáváné (pár let :-) ). B1 - severní startovačka. Nádherná široká louka.

Povedlo se mi kousek svahu vykajtovat s křídlem na kant. Zatím mám kontrolu pouze nad první fází - umím otočit křídlo o 90°. Zaberu za pravou řidičku a držím, dokud křídlo není uchem na svahu. Potom bych měla být obrácena ne čelem do svahu, ale pravým bokem ke křídlu. Pohyb kolem středové osy by byl, ovšem jak ovládnout pohyb vrchlíku do stran, to musím teprve vykoumat.

* Update *

Nevydržela jsem to a koukla se na tutorial. Cvičení na ucho:

* Zvedni křídlo, postav se na berana

* Pro dotek uchem stáhni ušní řidičku a přenes váhu na vzdálenou karabinu.

* Pro návrat povol ušní řidičku a přejdi pod křídlo.

* Dle mých teoretických úvah druhá ruka ovládá rotaci - brzdí, pokud se začne vrchní ucho předbíhat.

Nedělala jsem to úplně špatně, ale můj přechod byl z křížového startu, takže ve výsledku jsem šla do kopce trochu pozadu. Bez překřížených rukou to bude jistě pohodlnější.

Kateřinky.

První létací louka letos. Pár chybek tu bylo, a to nejen mých. Poučení?

"Respektuj podmínky!"

Vítr mě při startu zvedl, přenesl přes Standu a pak, než jsem se rozhoupala odkopnout speed, mě zaparkoval do pooraného pole. Bylo by lepší asi odbrzdit, ale zaheftovala jsem brzdy a už jsem letěla na záda a kotoulem do oranice. No aspoň jsem pobavila. A zapichla tam i vysílačku! To je ale začátek sezóny...

Kutmen mě naučil, jak zvednout křídlo jen za půlku.

* Vezmu do ruky áčka od hezké půlky (druhou rukou, než obvykle)

* Zvedám áčka, brzdou stejné strany pak jednak krotím směr, jednak lehce vztlakuji, dokud se nedofoukne zbytek křídla

A k čemu také patří respektování podmínek? Hlavně tomu, když tě zvedne vítr a nechce pustit dolů. Je potřeba vydržet, dokud to nepustí. Případně uši, nebo si jinak poradit. Nevyletět v silném větru ze stoupáku po větru, může to být větší mrskanec, než je potřeba. Byl tam kluk po kurzu, kterého držela termika pár desítek metrů nad zemí a mu se to nelíbilo. Začal dávat ruce níž a níž, k zadku, ... Naštěstí si to úplně urval až v malé výšce.