Soumrak 20:59, příjezd 20:20.
O víkendu vyrážíme do Alp, takže to, že fučí mě nezajímá a jdu trénovat start. Tato přemotivovanost končí neúspěchem a já se sbírám mezi klasy.
Když přestane tak fučet, přiletí profesor, ukáže mi, kde je poslední větřík, v kterém se sklouzne, dole zatočí a zjistí, že už tam nic není vysere se, začne máchat křídly a odletí.
Takže moje lety dnes mají dráhu lyžaře.
Co udělat lépe:
* když duní, poctivě startovat ve dřepu a narovnat se, příp. podběhnout dopředu, ale dostat křídlo co nejrychleji nahoru z powerzóny
* když duní, startovat níže, nechat si prostor nad sebou
