Podvečerní Býkovice

 Soumrak 20:59, příjezd 20:20.

O víkendu vyrážíme do Alp, takže to, že fučí mě nezajímá a jdu trénovat start. Tato přemotivovanost končí neúspěchem a já se sbírám mezi klasy.

Když přestane tak fučet, přiletí profesor, ukáže mi, kde je poslední větřík, v kterém se sklouzne, dole zatočí a zjistí, že už tam nic není vysere se, začne máchat křídly a odletí.

Takže moje lety dnes mají dráhu lyžaře.

Co udělat lépe:

* když duní, poctivě startovat ve dřepu a narovnat se, příp. podběhnout dopředu, ale dostat křídlo co nejrychleji nahoru z powerzóny 

* když duní, startovat níže, nechat si prostor nad sebou

Býkovice. Dlouho očekáváné (pár let :-) ). B1 - severní startovačka. Nádherná široká louka.

Povedlo se mi kousek svahu vykajtovat s křídlem na kant. Zatím mám kontrolu pouze nad první fází - umím otočit křídlo o 90°. Zaberu za pravou řidičku a držím, dokud křídlo není uchem na svahu. Potom bych měla být obrácena ne čelem do svahu, ale pravým bokem ke křídlu. Pohyb kolem středové osy by byl, ovšem jak ovládnout pohyb vrchlíku do stran, to musím teprve vykoumat.

* Update *

Nevydržela jsem to a koukla se na tutorial. Cvičení na ucho:

* Zvedni křídlo, postav se na berana

* Pro dotek uchem stáhni ušní řidičku a přenes váhu na vzdálenou karabinu.

* Pro návrat povol ušní řidičku a přejdi pod křídlo.

* Dle mých teoretických úvah druhá ruka ovládá rotaci - brzdí, pokud se začne vrchní ucho předbíhat.

Nedělala jsem to úplně špatně, ale můj přechod byl z křížového startu, takže ve výsledku jsem šla do kopce trochu pozadu. Bez překřížených rukou to bude jistě pohodlnější.

Kateřinky.

První létací louka letos. Pár chybek tu bylo, a to nejen mých. Poučení?

"Respektuj podmínky!"

Vítr mě při startu zvedl, přenesl přes Standu a pak, než jsem se rozhoupala odkopnout speed, mě zaparkoval do pooraného pole. Bylo by lepší asi odbrzdit, ale zaheftovala jsem brzdy a už jsem letěla na záda a kotoulem do oranice. No aspoň jsem pobavila. A zapichla tam i vysílačku! To je ale začátek sezóny...

Kutmen mě naučil, jak zvednout křídlo jen za půlku.

* Vezmu do ruky áčka od hezké půlky (druhou rukou, než obvykle)

* Zvedám áčka, brzdou stejné strany pak jednak krotím směr, jednak lehce vztlakuji, dokud se nedofoukne zbytek křídla

A k čemu také patří respektování podmínek? Hlavně tomu, když tě zvedne vítr a nechce pustit dolů. Je potřeba vydržet, dokud to nepustí. Případně uši, nebo si jinak poradit. Nevyletět v silném větru ze stoupáku po větru, může to být větší mrskanec, než je potřeba. Byl tam kluk po kurzu, kterého držela termika pár desítek metrů nad zemí a mu se to nelíbilo. Začal dávat ruce níž a níž, k zadku, ... Naštěstí si to úplně urval až v malé výšce.

Mesit, jarní vítr.

Přijela jsem odpoledne, ostatní kroužili nad holým polem.

První dva starty opět strach, ruce vyklepané, křižák na dvakrát, jako bych to nikdy předtím nedělala.

Nejlepší způsob balení, který mi poradil Ondra - vrchlík do sedačky a záložákem nahoru. Zkrátit vrchní stranu, aby těžiště bylo nad hlavou.

Poznámky:

* první křížák dne: zkontrolovat pečlivě vítr, áčky poctivě korigovat, zabrzdit a neotočit se, dokud to není vyrovnané nad hlavou

* vyzkoušet točení vlevo. Rozumově jsem schopná startovat vpravo a poctivě to dělám. Ale automaticky bez přemýšlení mě to táhne spíš doleva. Dnes jsem se ve stresu otočila doleva !!!!! Jiné podmínky a mohl být pěkný průser

* koukat a myslet víc dopředu, nekličkovat

* kopírovat ostatní piloty - místa, kde to stoupá

* příprava na přistání: počítat s větším snížením výšky v osmičce

* přemýšlet nad větrem při přistání. Ne z kopce, ani z mírného(lehce potupný pohled 😆) Bezvětří - vyšší rychlost a delší dráha letu. Nevolit dráhu přes stoupavá místa

* pokud přistanu daleko od ostatních, fouká a nezavazím/nezdržuju, zařadit groundhandling

* mrknout na vrchlík, když se mi houpe sedačka do strany - klape to, nebo co to znamená?

* držet řidičky za šňůrku

Štítná nad Vláří. Sjezdovka s lanovkou, foukalo mírně zleva, startovalo se od vysílače, kde je potřeba přeletět ostnatý drát s křovím.

Dnes jsem zažila svůj první klapanec. Vyklopilo mě to na bok sedačky, zaslechla a zahlédla jsem zborcenou levou část padáku, ale dokázala se sama dofouknout. A to jsem letěla kousek nad svahem.

Nebyla jsem na něj připravená. Špatně.
Při druhém letu jsem poprvé chytila řidičky za šňůrky. Prst na šňůře dělá opravdu hodně.

Poznámky:

* louka!!! Středně silný vítr a můj strach, že mě křídlo potahá, mi málem znemožnily start

* s křídlem je nutno spolupracovat. Řízení je 50% práce, druhá polovina je naslouchání padáku.
Ten klapanec jsem (možná) mohla cítit dopředu a předejít mu, kdybych naslouchala, co mi říkají šňůry

* křížový start podle Martina:

Varianta 1
Řidičky do rukou, do pravé A majlonky, do levé C majlonky.
Zvedám A, brzdím C.
Zatáčka např doprava: A doprava, C doleva (+podbíhat).
Cvičení: padák střídavě zvedat nad hlavu a snižovat těsně nad zem.

Varianta 2
Řidičky do rukou, levá ruka jen řidička, pravá ruka A majlonky.
Stojím víc proti pravé straně (ta s řidičkou), zvedám a brzdím ji brzdou.

* přetočení padáku na zem spadlého podle Martina:

brzdami padák nafouknu, dále brzdím stranu, kterou chci hýbat a běžím na stranu, kam ji chci

 První letošní Mesit.
Stihla jsem poslední vývoz kluků autem, už skoro nefoukalo.
Mým cílem bylo jen přeletět ze startu na přistávačku pod cestou.

Poznámky:

* Při přistání se chovat ukázněněji, nepokřikovat že to brzdí a juchů trefila jsem se
* Po přistání se hned otočit, brzdit padák křížem

Horná Súča

První opravdický let od stromku. Tři lety.

Poznámky:

* Ruce dávat při přistání OPRAVDU pod zadek

* Řidičky stahovat dolů, ne do stran

* Na omezené startovačce vždy rozložit vybavení co nejvýše

* Snažit se o co nejčistší let - dotažené zatáčky + rovný let místo kličkování